POZOR: Následují text může přesahovat vyzrazení děje a osudu postavy!

Ukázalo se, že bytost uvězněná v Umově zmučení skořápce je Avallac’h - mocný Vědoucí Aen Elle. Geralt měl to potěšení se s ním seznámit už před lety. Už během těchto předchozích setkání Avallac’h projevil silný a upřímně poněkud znepokojující zájem o Starší krav a její nositelku Ciri. Jeho přesné pohnutky tehdy nebyly známé a Geraltovi se je nijak zvlášť nesnažil vysvětlit.

Nápodobně ani Geralt neměl tušení, jaké pouto bylo nyní mezi Ciri a tímto elfem. Nebylo pochyb o tom, že jí Avallac’h pomohl a několikrát ji zachránil před Divokým honem - ale proč? Žel, Vědoucí žádné odpovědi Geraltovy sžíravé otázky neposkytl, neboť se potácel na ostří nože mezi životem a smrtí. Nakonec ovšem nebral dost sil na to, aby prozradil klíčovou informaci - kde se Ciri nachází.

Když měl Gerlat příležitost si s Ciri o Avallac’hovi promluvit, dozvěděl se, že tento Vědoucí nějakou dobu působil jako její učitel a mentor. Spojoval je společný nepřítel. Avallac’h býval poradcem předchozího vládce Aen Elle a znesvářil se s jeho následníkem Eredinem. Proto si předsevzal, že Ciri před zlovolnými plány svého nového krále ochrání za každou cenu.

Ciri dala jasně najevo, že Vědoucímu věří, protože ji při mnoha příležitostech zachránil - a to včetně tehdy, když cítil postupující účinky kletby, která ho proměnila v Umu, a přesto se rozhodl, že ji před Divokým honem ukryje na Ostrově mlh.

Avallac’h sehrál klíčovou roli v odvrácení porážky během obrany Kaer Morhen. Po boji poradil zaklínači, že úplného vítězství nad Eredinem a jeho přízračnými jezdci lze dosáhnout jen s pomocí magie. To znamenalo, že se Geralt opět musel spojit s členkami nechvalně proslulé Lóže čarodějek...

Využiv ticha před bouří, Avallac’h se ještě jednou pokusil Ciri naučit ovládat její neuvěřitelný talent. Brzy zjistil, že Ciri je žačka stejně tvrdohlavá jako nadaná - což takový Geralt zjistil na vlastní kůži mnohem, mnohem dříve.

Díky znalostem vnitřní politiky Aen Elle a silných a slabých stránek velitelů Divokého honu připravil Avallac’h plán na zničení jednoho z Eredinových nejmocnějších spojenců - jeho mistra manipulace Ge’else.

Avallac’h byl kvůli tomuto ochoten udělat naprosto cokoliv - dkonce i riskovat nebezpečnou výpravu do TIr ná Lia.

Geraltova cesta do Avallac’hovy laboratoře potvrdila, že tento Vědoucí měl zájem o Ciri a její rodokmen. Elfka, na kterou v Avallac’hově laboratoři narazili, tvrdila, že jeho zájem o Ciri byl čistě věcný a že jí ve skrytu pohrdal za to, že v jejích žilách koluje lidská krev. Byl Avallac’h skutečně tak pokrytecký - anebo tato záhadná elfa jeho slova překrucovala, aby Ciri ublížila?

Avallac’h sehrál aktivní roli ve válečné poradě před nalákáním Divokého honu do jejich pasti. Během těchto rozhovorů se s Ciri krátce dostal do zapáleného sporu, protože Avallac’h pevně trval na tom, aby se do nadcházejícího střetu přímo nezapojovala.

Eredinova poslední slova zasela do Geraltova srdce sémě pochybnosti a náhlé zmizení Ciri s Avallac’hem mu umožnilo vyklíčit v trnové výběžky. Všechno zdánlivě nasvědčovalo tomu, že Vědoucí měl celou dobu tajný úkol - otevřít brány mezi světy.

Zdroj: Avallac’h. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-12]. Dostupné z: https://witcher.fandom.com/wiki/Avallac%27h

Zdroj obrázku: Avallac’h. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-12]. Dostupné z: https://witcher.fandom.com/wiki/Avallac%27h?file=Tw3_journal_avallachunlocked.png

Tento elf Aen Elle byl jedním z Eredinových poradců a také vzhledem k jeho mimořádným schopnostem důležitým důstojníkem Divokého honu. pomocí tajuplné magie Caranthir provázel jezdce Honu mystickými cestami skrz prostor a čas nad ostatními světy.

POZOR: Následující část textu může obsahovat vyzrazení děje a osudu postavy

Byl také mistrem bezprostřednějších podob dopravy jako například teleportace, které při útoku na Kaer Morhen hojně využíval.

Ale navzdory svým kouzlům a trikům Caranthir během poslední bitvy pro Divokému honu stejně zemřel, jeho tělo spolkl ledově chladný oceán.

Zdroj: Caranthir_Ar-Feiniel. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-12]. Dostupné z: https://witcher.fandom.com/wiki/Caranthir_Ar-Feiniel

Zdroj obrázku: Caranthir Ar-Feiniel. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-07]. Dostupné z: https://witcher.fandom.com/wiki/Caranthir_Ar-Feiniel?file=Tw3_journal_caranthir.png

Na Skellige měl Geralt konečně možnost setkat se s Cerys an Craite. tou nejmladší z Crachových dětí. Blízcí přátelé ji znali jako Křepelku, ale navzdory této přezdívce byla drsná, odhodlaná a také rychlá.

Cerys byla ostrovankou tělem i duší a svému otci jako by z oka vypadla, neboť zdědila jeho odvahu, odhodlání a paličatost. Byla nebojácná a neohrožená a při každé příležitosti chtěla dokázat, že neexistuje žádný úkol, pro který by se nehodila stejně jako - nebo ještě víc než - jakýkoliv jiný muž na ostrovech, a to včetně (a obzvláště) jejího staršího bratra Hjalmara.

POZOR: Následující část textu může obsahovat vyzrazení děje a osudu postavy!

Ačkoliv Cerysino rozhodnutí uplatnit nárok na skelligský trůn všechny překvapilo, ona si to velmi pečlivě rozmyslela už dopředu. Jako vždy se snažila předčit svého bratra a měla v úmyslu vykonat velký skutek, který by jí vynesl široký věhlas a uznání.

Proto vyplula na Spikeroog, aby jarla Udalryka zbavila podivné nemoci, která ho podle všeho sužovala.

Pokud Geralt pomůže Cerys v questu "Posedlost":

Cerys udělala, co si předsevzela - se zaklínačovou pomocí osvobodila vůdce klanu Brokvar od přízraku, který ho už léta mučil.

Pokud se Geralt postaví na stranu Cerys v questu "Královský gambit":

Křepelka opět prokázala svou vychytralost, tentokrát když odhalila Brininy intriky a zbavila jméno svého klanu hanby po neslavné "krvavé hostině" na Kaer Trolde.

Všechny tyto skutky přesvědčily Skelližany, že Cerys byla hodna stát se královnou. Ačkoliv bylo jasné, že to bude ještě nějaký čas trvat, než plně vystoupí ze stínu svého otce a bratra, větší část ostrovanů byla a na volbu své nové vládkyně byla pyšná.

Pokud se Geralt v questu "Královský gambit" nepostaví na stranu Cerys ani Hjalmara:

Bohužel Crachova dcera zemře po boku svého bratra během neúspěšného útoku na Nilfgaardskou flotilu. Obyvatelé Skellige dlouho truchlily před odvážnou předčasnou smrt Křepelky.

Zdroj: Cerys an Craite. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-09]. Dostupné z: https://witcher.fandom.com/wiki/Cerys_an_Craite

Zdroj obrázku: Cerys. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-12]. Dostupné z: https://witcher.fandom.com/wiki/Cerys_an_Craite?file=Tw3_journal_cerys.png

Cirilla Fiona Elen Rianon - co o ní můžeme říct? Že se jí zkráceně říká Ciri, že se narodila roku 1251, že má popelavé vlasy a na tváři jizvu?

To všechno je pravda a to je Cirilla, jak ji známe nejlépe, taková, no, ne obyčejná, ale rozhodně ne tak mimořádná, jak doopravdy je.

Neboť Cirilla je také velmi zkušenou zaklínačkou, dědičkou několika trůnů, poslední nositelkou Starší krve, mocným Zřídlem nabitým výjimečným magickým nadáním a Paní Času a Prostoru. Nejsou v porovnání s tímhle podrobnosti jako barva jejích vlasů či datum narození tak nějak nepodstatné? Je to také Geraltova osvojená dcera - ale to by bylo hrozné zjednodušení. Ciri je mnohem víc. Je jeho Osud, jeho Nečekané dítě, někdo, kdo je se zaklínačem svázaný těmi nejspožitěji propletenými pouty osudu.

Podle prastaré zaklínačské tradice Geralt Ciri vzal na Kaer Morhen, kde přešla do jeho péče. Tam ji s Vesemirem vycvičili v profesionálního zabijáka příšer. Právě tehdy se poprvé projevilo její magické nadání a ona zjistila, že je Zřídlem.

POZOR: Následující část textu může obsahovat vyzrazení děje a osudu postavy!

Ciriin dar se ukázal být zároveň prokletím. Kvůli němu se jednoho dne bude muset schovávat před celým světem - i před Geraltem. Ciriin životopis obsahoval ještě jedno velké tajemství. Jejím skutečným otcem nebyl nikdo jiný než císař Nilfgaardu Emhyr var Emreis. Jeho slova potvrdila obavy, které se Geraltovou hlavou honily po noční můře. Ciri se vrátila a byla ve smrtelném nebezpečí, neboť jí byl na stopě neústupný Divoký hon.

Yennefer jasně vysvětlila, proč Divoký hon Ciri chce: chce moc skrytou v její Starší krvi. Také Geraltovi sdělila, že Ciri viděli ve válkou rozervaném Velenu a také v Novigradu, největším městě na světě.

Hlášení o tom, že Ciri nějaký čas pobývala ve Vranohradu, se ukázaly být pravdivými. Byla tam jako host místního náčelníka Filipa Strengera, známého také jako Krvavý baron. Navzdory své násilnické přezdívce se k Ciri tento muž choval laskavě a s úctou.

Zdálo se, že se Ciri během svého pobytu ve Velenu znesvářila s nějakou čarodějnicí či čarodějnicemi v močálech.

Geralt se dozvěděl o Ciriině pobytu v močálech z úst samotných odporných Ježibab. I Ciri, která se o sebe dokáže postarat lépe než většina lidí, která kdy žila, měla štěstí, že od těchto bytostí utekla živá a v jednom kuse.

Vidiny, které vyjevila Uroborova maska, daly najevo jednu věc nade vší pochybnost: Ciri sehrála roli v magické katastrofě na Ard Skellig. A co je nejdůležitější, potvrdily, že byla na Skellige – a pak utekla před smrtelným nebezpečím.

Konečný a hmatatelný důkaz toho, že císař mluvil pravdu o Cirilliných pronásledovatelích, měl podobu mrtvoly – patřila válečníkovi Divokého honu. Jezdci byli skutečně na Ciriině stopě.

Seznámit Ciri se Zk*rvysynem nebyl jeden z Marigoldových nejlepších nápadů. Na jeho obranu je možné říct pouze to, že její situace byla tak nebezpečná, že i seberiskantnější plán se zdál být lepším než nedělat nic.

Po mnoha dobrodružstvích a lapáliích Geralt Ciri konečně našel na Ostrově mlh. Když překročil práh místnosti, ve které spala, ochranné kouzlo, které na ní Avallac'h seslal, se pod samotnou vahou jejich spojených osudů prolomilo. Geralt se znovu setkal se svou osvojenou dcerou po letech odloučení a pátrání. Žádná slova nedokážou popsat radost, kterou v ten okamžik cítil.

Avallac'hova předpověď o tom, že Divoký hon sestoupí na Kaer Morhen, jakmile Ciri dorazí, byla pravdivá. Všichni přítomní nešetřili ani časem, ani silami, aby ji ubránili. Nakonec ale bránila ona je – díky výboji nespoutané energie, syrové síle její Starší krve, své ochránce na Kaer Morhen zachránila před jistou smrtí.

Ačkoli to byla Cirilla, kdo přesvědčil Geralta, aby se s ní šel pomstít Imlerithovi, byl to zaklínač, kdo se postavil proti Vesemirovu vrahu v posledním souboji. Ciri toho dne ale porazila jiné zlo, když zabila dvě ze tří příšerných sester, které si pro sebe usurpovaly vládu nad Velenem.

Ciri svého otce neviděla od té doby, co byla malé dítě. Emhyr byl pro ni vlastně cizincem, a navíc byl zodpovědný za smrt mnoha lidí, které měla ráda...

Pokud Geralt Ciri do Wizimy nevezme:

...Nebylo tudíž překvapením, že ho Ciri ani nechtěla vidět.

Pokud Geralt Ciri do Wizimy vezme:

...Postavit se mu tedy tváří v tvář představovalo jednu z největších výzev jejího života.

Pokud Geralt přijme odměnu:

Ciri prošla zkouškou s vyznamenáním, ale skutečnost, že Geralt přijal platbu za to, že ji přivedl, jí způsobila velkou bolest.

Pokud Geralt odmítne odměnu:

Ciri nad výzvou zvítězila a dobře si uvědomovala, jak hluboce a bezpodmínečně ji Geralt, její adoptivní otec, miluje a jak mu na ní záleží.

Utkat se s Lóží, to je přetěžký úkol a mnozí by raději přenášeli hory, jen aby se mu vyhnuli. Cirilla se ale rozhodla, že se mocným čarodějkám postaví. Ze zpráv, které se donesly k mým uším, mohu soudit, že...

Pokud ji Geralt doprovodí:

...– s trochou Geraltovy pomoci – těmto magickým dámám dala jasně najevo, že má svou vlastní vůli a nebude v jejich rukou poslušnou loutkou.

Pokud ji Geralt nedoprovodí:

..těmto magickým dámám dala jasně najevo, že má svou vlastní vůli a nebude v jejich rukou poslušnou loutkou.

Návštěva Avallac'hovy tajné laboratoře odhalila skutečnosti, které Ciri otřásly do morku kostí. Ačkoli už dlouho věděla, že je poslední z linie Lary Dorren, jedinou žijící dědičkou takzvané Starší krve, teprve teď se dozvěděla, že tato linie byla předmětem neutuchajícího zájmu elfských Vědoucích a lidských mágů po celá dvě staletí. Další rána přišla v podobě slov namyšlené elfky, která ji píchla u srdce jako trnová ratolest.

Pokud Geralt nenechá Ciri Avallac’hovu laboratoř zničit:

Ačkoliv hrozilo, že Ciri pohltí vztek a bolest, svým emocím se nepoddala. Geraltova slova jí v tom pomohla a zbavila ji všech pochybností o tom, jak je mu drahá.

Pokud Geralt nechá Ciri Avallac’hovu laboratoř zničit:

Ačkoli vybíjet si vztek na nehybných předmětech by se asi nedalo považovat za dospělé chování, rozhodně se tím jednomu uleví. Ciri tedy sáhla po tomto nejjednodušším řešení.

Cirilla chtěla navštívit hrob Skjalla, mladého muže, který dal všanc svůj život a čest, aby jí pomohl. Ačkoliv bylo toto gesto ryze symbolické, přineslo její duši trochu tolik potřebného klidu.

Eredin zahynul – ale smrt zlého krále předznamenává konec jen v pohádkách. V našem příběhu znamenala, že bylo na čase, aby se Ciri postavila svému osudu. Jen ona dokázala zastavit Bílou zimu – tu téměř mýtickou sílu, která hrozila nejen našemu světu, ale také bezpočtu jiným.

Zdroj: Ciri. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-09]. Dostupné z: https://zaklinac.fandom.com/wiki/Ciri

Zdroj obrázku: Ciri. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-12]. Dostupné z: https://witcher.fandom.com/wiki/Ciri?file=Tw3_journal_ciri.png

Skelligské ságy překypují chválou na vojevůdce z dob minulých, ale sága o Crachovi, jarlovi klanu an Craite a vládci Kaer Trolde, je všechny zastíní. Bude zpívat o jeho síle, udatnosti, moudrosti, štědrosti, věrnosti k jeho přátelům a nelítostnému pronásledování jeho soků.

Takový příběh bude přehánět jen trochu, protože Crach, jemocnější ze skelligských jarlů, tyto hrdinské rysy opravdu měl. Ve svých nepřátelích vzbuzoval děs a hrůzu - nilfgaardské matky jeho jménem dokonce strašily děti a všichni v této říši si raději jen šeptali o nechvalně proslulém Tirth ys Muire, neboli o Divokém mořském kňourovi, který během svých četných a strašlivých nájezdů ničil pobřežní provincie.

Geralt se s Crachem znal už hodně dlouho, dokonce od té doby, co se Crach ještě jako mladík ucházel o ruku mladé Pavetty, Ciriiny matky.

POZOR: Následující část textu může obsahovat vyzrazení děje a osudu postavy!

Crach se mohl po Branově smrti o trůn snadno přihlásit sám, ale dal přednost podporovat nárok svého syna Hjalmara. Když svůj záměr soutěžit o trůn projevila i Cerys, podpořil i ji, čímž dokázal, že žádnému svému dítěti nestraní.

Pro ostrovany je nejdůležitější ctností čest. Crach tedy bez váhání souhlasil, že dostojí přísaze, kterou složil před mnoha lety jménem svým i celého svého klanu, a podpořil pátrání po Ciri všemi prostředky, které Skellige mohlo nabídnout.

Crach necouvl ani tehdy, když přišel čas postavit se v boji Eredinovi. ačkoliv Eredin během tohoto boje Cracha zabil, jarlova smrt nezlomila ducha ostrovanů - naopak se stal příkladem toho, jak umírá skutečný hrdina.

Zdroj: Crach an Craite. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-09]. Dostupné z: https://witcher.fandom.com/wiki/Crach_an_Craite#The_Witcher_3:_Wild_Hunt

Zdroj obrázku: Crach an Craite. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-12]. Dostupné z: https://witcher.fandom.com/wiki/Crach_an_Craite?file=Tw3_journal_crach.png

Osobou vydávající se za Sigiho Reuvena nebyl ve skutečnosti nikdo jiný než Sigismund Dijkstra, bývalá hlava redanských zvláštních oddílů a muž, se kterým měl Geralt v minulosti co do činění.

Upadl v nemilost krále Radovida a po několik let o něm nebylo ani zmínky. Zdálo se, že se konečně rozhodl vylézt ze stínů, ale než aby se vrátil do vyšší politiky, ponořil se hluboko do zločineckého podsvětí - a rychle se vynořil jako jedna z jeho vůdčích osobností.

Ačkoliv to nedával najevo, Dijkstra Geralta svým způsobem uznával - ačkoliv samotná vzpomínka na jejich poslední setkání do jeho tváře vháněla bolestivý výraz. ti dva proti sobě stáli během puče na Thaneddu, kteroužto remízu Geralt hbitě vyřešil tak, že nakonec Dijkstrovi zlomil nohu.

O životě tohoto špeha by jeden jistojistě dokázal sepsat strhující dobrodružný příběh. Stal se obětí pletich Filippy Eilhart a byl nucen uprchnout z Redanie krkolomnou rychlostí - jinak by mu krk zlomili vrahové. Na nějaký čas našel útočiště v dalekých krajích, ale nakonec se rozhodl, že se do svobodného města Novigradu vrátí.

POZOR: Následující část textu může obsahovat vyzrazení děje a osudu postavy!

Dikstra, který si více než dobře uvědomoval Geraltovo mimořádné nadání, ho požádal, aby mu pomohl najít jeho ukradený poklad. Ačkoli Geralt znal totožnost zločineckého génia, který byl za krádež zodpovědný, rozhodl se tuto  informaci neprozradit a zahájil vyšetřování, jako by pro něj tento příklad byl naprostou záhadou.

Ačkoliv ohledně Marigoldovi role v krádeži pokladu zaklínač držel jazyk pevně za zuby, Dijkstra jeho neupřímnost brzy vycítil - a dal jasně najevo, jak nemá rád, když z něj někdo dělá hlupáka.

Ačkoliv Dijkstra pronásledovaným mágům nepomohl z dobroty srdce, Triss jeho podporu ocenila i tak, neboť byla pro úspěch celého podniku klíčová.

Dijkstra hon na mágy, které zmítaly městem, neschavloval, ale v případě Filippy Eilhart byl ochoten udělat výjimku. Nikdy své bývalé přítelkyni nezpomněl, že ho zradila a pokusila se ho zabít. Geralt bohužel potřeboval Filippu živou - a věděl, jak ji osvobodit.

Ačkoliv Dijkstra toužil po pomstě, byl ochoten od svých plánů upustit výměnou za cenné informace.

Každý, kdo si myslel, že Dijkstra zpřetrhal veškeré vazby na politické pleticháře a intrikány, se hluboce mýlil. Jeho velký návrat měl být vlasteneckým skutkem, který by osvobodil Redanii od vlády šílence. Šlo o atentát na krále Radovida.

Pokud je úkol "Zájmy dokončen":

... a Geralt zasáhne:

Jak kdysi podotkl jeden zkušený drakobijec, více než jednou padaly hlavy až poté co byl drak zabit, medovina tekla proudem a táborák plápolal, protože když nadejde čas na rozdělení pokladu, z lovců šelem se často stávají zabijáci lidí. To byl i případ atentátu na Radovida, po němž se Dijkstra pokusil nedodržet podmínky jejich dohody a skoncovat s Talarem a Vernonem.

Dijkstra počítal s tím, že si Geralt v této otázce zachová zaklínačskou neutralitu - přepočítal se a stálo ho to život.

... a Geralt nezasáhne:

Jak kdysi podotkl jeden zkušený drakobijec, více než jednou padaly hlavy až poté co byl drak zabit, medovina tekla proudem a táborák plápolal, protože když nadejde čas na rozdělení pokladu, z lovců šelem se často stávají zabijáci lidí. To byl i případ atentátu na Radovida pokusil nedodržet podmínky jejich dohody a skoncovat se svými spojenci, kteří chtěli vyjednávat s Nilfgaardem.

Tímto tahem bývalý špión dosáhl svého cíle, upevnil se v pozici, která mu umožnila dále pokračovat ve válce s Nilfgaardem.

Zdroj: Sigismund Dijkstra. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-09]. Dostupné z: https://witcher.fandom.com/wiki/Sigismund_Dijkstra

Zdroj obrázku: Dijkstra. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-12]. Dostupné z: https://witcher.fandom.com/wiki/Sigismund_Dijkstra?file=Tw3_journal_dijkstra.png

Jen málo jmen v historii kontinentu budilo tolik hrůzy a úcty jako Emhyr var Emreis, Deithwen Addan yn Carn aep Morvudd - Bílý plamen tančící na mohylách nepřátel, císař Nilfgaardu, vládce Metinny, Ebbingu a Gemmery, panovník Nazairu a Vicovara, pán jedné poloviny civilizovaného světa, který se snažil o dobyté té druhé. Byl jedním z těch lidí jejichž skutky a rozhodnutí utvářely osud celých království a národů.

POZOR: Následují část textu může obsahovat vyzrazení děje a osudu postavy

Co by tedy mohl chtít od prostého zaklínače?

Císař dal jasně najevo s stručně najevo, o co mu jde. Jeho dcera a Geraltova chráněnka Cirilla byla ve velkém nebezpečí, neboť na její stpě byl Divoký hon. Geralt, mistr stopař svázaný s Emhyrovou dcerou železnými pouty osudu, měl větší šanci ji najít něž kdokoliv jiný na světě.

Díky zaklínačovu úsilí dostal Emhyr příležitost si se svou dcerou po letech odloučení konečně promluvit tváří v tvář. Geralt nevěděl, jaké téma probírali, až na to, že Ciri od císaře odešla nasupená.

Zdroj: Emhyr var Emreis. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-12]. Dostupné z: https://witcher.fandom.com/wiki/Emhyr_var_Emreis

Zdroj obrázku: Emhyr var Emreis. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-12]. Dostupné z: https://witcher.fandom.com/wiki/Emhyr_var_Emreis?file=The_Witcher_3_Wild_Hunt-Emhyr_var_Emreis.png

Jméno krále Divokého honu, totožnost pána nočních můr, bytost za děsivou maskou - to vše zůstalo zůstalo dlouho záhadou. Po čase se ovšem kusé informace začaly postupně spojovat do úplné podoby našeho nepřítele - ale na hrůze, kterou vzbuzoval, mu to neubralo vůbec nic.

Divoký hon byl opravdu elitní kavalérií ze světa Aen Elle, neboli Strašího lidu, pod vedením svého ctižádostivého a nemilosrdného krále Eredina Bréacca Glase. Ten cestoval tajnými průchody skrze chladné prázdnoty mezi jeho světem a tím naším, aby unášel oběti a bral je zpět do své vlasti jako otroky. Současným předmětem jeho Honu byla Cirilla, jejíž moc chtěl pro své vlastní účely. V cestě mu stála jediná překážka - Geralt z Rivie.

Ciri dokázala vnést trochu světla do pohnutek velitele Divokého honu. Nad domovinou Aen Elle se vznášela hrozba vyhlazení. Eredin, povahou válečník a dobyvatel, se rozhodl tyto potíže vyřešit tím nejjednodušším způsobem - zabráním našeho světa. A klíč k tomuto záměru? Ciriina moc, která by mu umožnila otevřít brány pro obrovský vpád.

POZOR: Následující část textu může obsahovat vyzrazení děje a osudu!

Eredin věřil v sílu své magie a schopnosti svých jezdců a odvážně zahájil frontální útok na Kaer Morhen. Navzdory šlechetným obětem měl vítězství na dosah. K ústupu Eredina donutila až Ciriina uvolněná moc. Bylo však jasné, že se z této porážky poučí a jeho příští útok už bude neporazitelný.

Podle Avallac’ha to byl Eredin, kdo měl na svědomí smrt Auberona Murcetacha, předchozího vládce Aen Elle. Rozšíření této skutečnosti by mu mezi Starším lidem určitě moc přátel a obliby nevyneslo.

Eredinova poslední bitva byla hodna básně - ne, eposu - sama o sobě, ale toto není ani místo, ani čas na její sepsání. Ve zkratce - onoho osudného dne se Král honu zdál být neporazitelným a odrazil všechny, kdo se mu odvážili postavit - tedy dokud se mu do cesty nepostavil Geralt z Rivie. Tito dva zkušení bojovníci se utkali v posledním střetu na přízračné palubě Naglfaru. Boj to byl dlouhý a náročný, ale zaklínačův meč nakonec zvítězil a rozsekl Eredinovy sny o moci a dobytí vedví. Tak zahynul Eredin Bréacc Glas, král Divokého honu.

Zdroj: Eredin Bréacc Glas. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-09]. Dostupné z: https://witcher.fandom.com/wiki/Eredin_Br%C3%A9acc_Glas

Zdroj obrázku: Eredin. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-12]. Dostupné z: https://witcher.fandom.com/wiki/Eredin_Br%C3%A9acc_Glas?file=Tw3_journal_eredin.png

Eskel a Geralt byli jako dva bratři, a to hned v několika ohledech. Byli stejně staří a znali se už od úzlého chalpeckého věku, kdy oba máchali dřevěnými meči na Kaer Morhen. Prožili toho spolu hodně: první kolo výběru, vražedné Proměny, Zkoušku trav i Stopu - náročný zaklínačský překážkový běh. Také spolu schytali výprasky za více než jednu dětinskou nezbednost. Když dospěli, vydali se na Stezku každý zvlášť, ale i tak se potkávali téměř každou zimu na Kaer Morhen, aby tam přečkali chlad, zapíjeli své úspěchy a vzpomínali na padlé kamarády.

Ačkoliv Eskel nedosáhl Geraltova věhlasu, co do zkušeností se Bílému Vlku vyrovnal a své zakázky vyřizoval pečlivě a zdařile. Během svých lovů mnohokrát mále přišel o život, ale jizva na jeho obličeji ironií osudu nebyla památkou na spáry nějaké příšery, nýbrž na meč Deidre Ademeyen, jeho nevypočitatelného "Nečekaného dítěte".

Možná že tento traumatický zážitek ležel v kořenech Eskelovy zášti vůči Yennefer, ačkoliv se snažil, aby to nepřekáželo jeho přátelství s Geraltem.

POZOR: Následující část textu může obsahovat vyzrazení děje a osudu postavy

Eskel se také zúčastnil obrany Kaer Morhen, když se udatně postavil přesile a bojovat s jedním s generálů Honu. Když Vesemir zemřel, převzal odpovědnost za správu hradiště na sebe.

Zdroj: Eskel. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-09]. Dostupné z: https://witcher.fandom.com/wiki/Eskel

Zdroj obrázku: Eskel. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-12]. Dostupné z: https://witcher.fandom.com/wiki/Eskel?file=Tw3_journal_eskel.png

Mnozí si ani nedokážou představit to přátelství, které se mnou Geralt z Rivie sdíli už více než čtvrt století. Když jsme spolu poprvé lámali chléb, zlolajné jazyky tvrdily, že by udělal líp, kdyby mě okradl, podřízl mi krk a mé tělo hodil do dutého stromu - protože jinak prý určitě vyprovokuji někoho, aby udělal to sáme nám oběma. Z těchto jedinců mluvila čirá závist, neboť Geralt je můž nejbližší přítel, což je skutečnost, kterou nade vší pochybnost dokázal při mnoha příležitostech,

Mohl bych prozradit mnoho o tomto světoznámém lovci příšer, známého ve Staršíí řeči jako Gwynbleidd či v našem mladším (ačkoli nikterak méně ušlechtilém) jazyku Bílý vlk. Geralt z Rivie je skutečně výjimečným jedincem. Na základě krátkého setkání by jej někdo mohl označit za pouhého šermíře, prostého lapače monster, drsného rváče a provozovatele špinavého řemesla - ale na druhý pohled brzy uvidíte, že se jedná o muže netušených hlubin, jedinečných názorů a obrovské zkušenosti z celého světa.

Na povrchu je uzavřený, mlčenlivý, jeden by snad mohl říci i nabručený, ale uvnitř se nachází širé moře dobrosrdečnosti, smyslu pro humor a upřímné ochoty pomáhat svým přátelům, ať už dobrou radou, či mistrovským zacházením svého meče. Je to muž drsného a občas i otrhaného vzhledu a způsobů, který se nicméně těší velké oblibě ze strany něžného pohlaví. Je to zkrátka chodící protimluv.

Bez těžkopádné falešné skromnosti můžu prohlásit, že jeho příběh znám lépe než jakýkoliv žijící člověk. Zažil jsem s ním těžké časy i dobré okamžiky, pomáhal mu moudrými radami, vřelými slovy a svým ostrovtipem. Kvůli tomu jsem klíčovou součástí jeho příběhu, a to jak předchozích částí, tak i této. Je tedy mou povinností v této kronice pokračovat a pro užitek budoucích pokolení zaznamenat další kapitolu jeho skutků a výprav.

Zdroj: Geralt z Rivie. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-09]. Dostupné z: https://zaklinac.fandom.com/wiki/Geralt_z_Rivie

Zdroj obrázku: Geralt. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-12]. Dostupné z: https://zaklinac.fandom.com/wiki/Geralt_z_Rivie?file=Geralt_Infobox.png

Rčení "jaký otec, takový syn" se na Cracha a jeho prvorozeného syna hodilo doslova a do písmene. Mladý Hjalmar po svém otci zdědil jak postavu, tak povahu - a mnozí prorokovali, že časem svého otce předčí i co do slávy a cti.

Tento nesmírně schopný šermíř se širokými rameny se proslavil jako prvotřídní válečník a díky svému osobnímu kouzlu a sklonu k téměř šílené bravuře dokázal rozpumpovat srdce slávy a kořisti chtivé mládeže všech klanů na Skellige.

Díky všem těmto rysům byl Hjalmar jasnou volbou, co se týkalo dalšího krále Skellige. Proto když přišel čas, neváhal oznámit svůj nárok a okamžitě vyplul na Undvik, aby své hrdinství prokázal v boji s legendárním ledovým obrem.

Hjalmar splnil, co si předsevzal. Bojoval bok po boku se zaklínačem a mohutného obra z Undviku porazil.

POZOR: Následující část textu může obsahovat vyzrazení děje a osudu postavy

Pokud se Geralt postaví na stranu Cerys v questu "Královský gambit":

Ačkoliv byla za vládkyni místo něj zvolena jeho sestra, Hjalmar jí to neměl nijak za zlé a rozhodl se její vládě propůjčit veškerou svou sílu, čímž překvapivě prokázal svou politickou vyspělost.

Hjalmar neváhal podpořit Geralta, když vyslyšel jeho prosbu a vydal s bránit Ciri na Kaer Morhen

Pokud se Geralt postaví na stranu Hjalmara v questu "Královský gambit":

Hjalmarova horká nálada se nakonec ukázala být i jeho zkázou. Mladý an Craite zemřel po boku své sestry, když vedl jeden z jeho prvních útoků na Nilfgaardskou flotilu.

Zdroj: Hjalmar an Craite. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-09]. Dostupné z: https://witcher.fandom.com/wiki/Hjalmar_an_Craite

Zdroj obrázku: Hjalmar. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-12]. Dostupné z: https://witcher.gamepedia.com/File:Tw3_journal_hjalmar.png

Imlerith - velitel Divokého honu a častá postava Geraltových nočních můr - už Ciri pronásledoval nějakou dobu, protože ji chtěl doručit svému vládci Eredinovi.

Tento mocný a surový válečník bojoval v bezpočtu bitev a tažení Aen Elle proti ostatním světům. Nadevše dával přednost střetu tváří v tvář a vyhledával krvavé potyčky, ve kterých si protivníci poměřovali sílu, obratnost a výcvik v boji na život a na smrt.

POZOR: Následují část textu může obsahovat vyzrazení děje a osudu postavy

Imlerith zaútočil na Kaer Morhen spolu se zbytkem Honu. Tam se obránci hradiště stali svědky srdcervoucího důkazu nebezpečné moci tohoto válečníka. Vesemir, který strávil více než půlku svého života s mečem v ruce, se tomuto soku hrdinsky postavil, ale k hlubokému zármutku všech byl po krvavém a tězce vybojovaném střetu poražen a zahynul rukou této obludy.

Bez ohledu na rasu či urozenost má většina válečníků společné touhy a radosti. Ani Imlerith nebyl výjimkou - Avallac’h prozradil Ciri, že si liboval v tělesných rozkoších a svého pobytu v tomto světě určitě využije k tomu, aby se zúčastnil sabatu Ježibab.

Geralt a Ciri se tam s ním tedy rozhodli setkat a postavit se mu v posledním střetu. Geralt tuto bitvu vyhrál, Imleritha zabil a pomstil tak smrt svého mistra Vesemira.

Zdroj: Imlerith. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-09]. Dostupné z: https://witcher.fandom.com/wiki/Imlerith

Zdroj obrázku: Imlerith. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-12]. Dostupné z: https://witcher.fandom.com/wiki/Imlerith?file=Tw3_journal_imlerith.png

Nejmladší zaklínač na Kaer Morhen a dost možná poslední, který byl mezi zdmi hradiště vycvičen. Lambert nicméně své schopnosti už několikrát prokázal, když se utkal s působivými monstry od Povissu až po Toussaint.

Ale zároveň také proslul svou namyšleností a jizlivým humorem a jeho bručounská nátura a snad až příliš neotesané způsoby občas lezly na nervy i jeho souputníkům ze školy Vlka. Ať už ale měl stinné stránky, jaké chtěl, pro své společníky by se vrhl třeba do horoucích pekel.

Pokud to, ze kterých chlapců se stanou zaklínači opravdu řídí osud, v Lambertově případě to zařídil poměrně zvráceným a krutým způsobem. Když si Geralt vyslechl jeho příběh, musel připustit že Lambert měl pramálo důvodu těšit se ze života, do kterého spadl.

POZOR: Následující část textu může obsahovat vyzrazení děje a osudu postavy!

Z náhodného setkání dvou zaklínačů při lovu ekimary se nakonec vyklubal příběh plný starého přátelství, vražd a zrady. A poučení z tohoto příběhu? Nezahrávejte si s Lambertem.

Pokud Keira nepřišla na Kaer Morhen a Geralt nezachránil Lamberta včas:

Bohužel, během bitvy byl Lambert přemožen nepřátelskými silami. Pomoc přišla příliš pozdě a vojáci Divokého honu ho zabili.

Pokud Geralt přesvědčil Keiru, aby přišla na Kaer Morhen:

Během bitvy unikl smrti jen o vlásek. Keira naštěstí dorazila v poslední chvíli a spolu jeho útočníky odrazili.

Je dost možné, že se pozdější (a poděněkud nečekaný) vztah Lamberta a Keiry zrodil právě v tomto okamžiku, když bok po boku bojovali o holé přežití. Stejně tak je možné, že v sobě prostě dva přitažliví lidé našli zalíbení. Každopádně jen čas ukáže, jak to s tímto bude dál.

Zdroj: Lambert. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-09]. Dostupné z: https://witcher.fandom.com/wiki/Lambert

Zdroj obrázku: Lambert. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-12]. Dostupné z: https://witcher.fandom.com/wiki/Lambert?file=Tw3_journal_lambert.png

Vsadím se, drahý čtenáři, že jsi člověk světa znalý, a představovat ti mou maličkost a roli, kterou jsem sehrál v následujícím příběhu, je tudíž docela zbytečné - ale i tak to učiním, kvůli úplnosti, a pro případ, že pocházíš z nějakého vzdáleného konce světa, kde má osobnost ještě nedosáhla takové proslulosti.

Narozen roku 1229, nadaný básník a trubadúr, absolvent Oxenfurtské akademie, častý účinkující na královských dvorech, nedostižný milovník, kterého obdivují a někdy doslova zbožňují slečny po celém světě, schopný vypravěč a strhující řečník - pohleď na obraz Marigoldův, který občas vystupuje v příbězích těch, jež ho znají.

Tento obraz je samozřejmě poněkud barvitější - já osobně sám sebe považuji spíše za pokorného a skromného služebníka Múzy, který za své rozsáhle veledílo vděčí skutečnosti, že jsem a navždy budu blízkým přítelem a stálým společníkem zaklínače Geralta, jehož osudu jsem jako věrný kronikář zasvětil toho psaní.

POZOR: Následující část textu může obsahovat vyzrazení děje a osudu postavy!

Když se Geralt dozvěděl o mém zmizení, nechal všeho být, aby zjistil, co se se mnou stalo. Ačkoliv zprvu podezíral, že příčina mých nesnází spočívá v mých mnohých a bouřlivých záležitostech srdce, později zjistil, že jsem se dal na dráhu zločinu a hodlal jsem ukrást poklad patřící jednomu z vůdců novigradského podsvětí.

Pohnutky vedoucí k mým činům se vyjasnily až o něco později, Dokázal jsem, že pokud jde o pomoc Cirille, nebál bych se ani strčit hlavu přímo do lvího chřtánu - natožpak zkřížit cesty takovému obyčejnému šmejdovi jako Cypriánu Wileymu, známému (a to má dobrý důvod!) jako Zk*rvysyn.

Bojovat proti obrovské přesile by za odvahu považoval jedině šílenec. Ačkoliv jsem proslul svým vrtošivým a nepředvídatelným šarmem, za šíleného mě zatím nikdo nepovažuje, takže zatímco jsem bránil únik své společnice do poslední chvíle, nakonec jsem dovolil chrámové věži, aby mě vzala do svého vězení, kde jsem čekal na svou blížící se popravu.

To okřídlené rčení nelže - "pravého přítele poznáš, když se k tobě štěstí obrátí zády." Mí drazí kamarádi jej nade vši pochybnost dokázali, když mě vysvobodili během mého vězeňského převozu a zachránili mě před jistou a bolestivou smrtí.

Zdroj: Dandelion. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-09]. Dostupné z: https://witcher.fandom.com/wiki/Dandelion

Zdroj obrázku: Dandelion. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-12]. Dostupné z: https://witcher.fandom.com/wiki/Dandelion?file=Tw3_journal_dandelion.png

Většina druidů na Skellige se liší od té zakořeněné a ustálené pevninské přdstavy o staříkovi s šedým vousem v bílé róbě, jak se klaní před posvátnými duby, ochočuje wyverny a obtěžuje místní pány prosbami, aby na seznam chráněných zvířat přidali další druh. Myšilov, Geraltův starý známý, v tomto ohledu nebyl žádnou výjimkou.

Tento vytáhlý muž se zastřiženou bradkou byl vůdcem druidského kruhu na Skellige. Také působil jako poradce jarla Cracha an Craite ve věcech magie a mystična a poskytoval mu rady ohledně veškerých záležitostí, které vyžadují více péče než dobře načasovaný pravý hák či máchnutí těžkou sekerou. Myšilov byl proslulý svou tvrdošíjností a vzácným sklonem (na skelligské poměry) zvažovat všechny možné následky činů, což dohromady znamenalo, že pokud s ním někdo chtěl mluvit, potřeboval k tomu značnou dávku času a trpělisvosti.

POZOR: Následující část textu může obsahovat vyzrazení děje a osudu postavy!

Díky tomu všemu není divu že Yennefeřiny a Geraltovy "unáhlené" a "krajně nezodpovědné" činy kolem magické anomálie - v prvé řadě krádež artefaktu nevýslovné ceny ze soukromých komnat - Myšilova dost rozladily.

Ale navzdory jeho složité povaze a poněkud nedůtklivému vztahu s Geraltem Myšilov ihned souhlasil, že se vydá na Kaer Morhen a pomůže bránit Ciri před Divokým honem.

Když přesvědčování a rozum selhaly, Myšilov se v rámci poslední možnosti uchýlil k násilí - ovšem pak se nevyplácelo ho podceňovat.

Lugoš Šílený to zjistli na vlastní kůži, když v záchvatu hněvu zaútočil na Myšilova a Geralta. Stejně jako v minulosti stálo zaklínač s druidem bok po boku a bojovali se společným nepřítelem.

Zdroj: Mousesack. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-09]. Dostupné z: https://witcher.fandom.com/wiki/Mousesack

Zdroj obrázku: Mousesack. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-12]. Dostupné z: https://witcher.fandom.com/wiki/Mousesack?file=Tw3_journal_mousesack.png

Jako básník a romantik jsem květnatými verši zvěčnil svody těl a duší mnoha žen. Ale když otevřu pusu, abych pěl ódu na priscillu, zjišťuji - ač se tomu těžko věří - že se mi slova příčí v hrdle, že veškeré propracované slovní obraty se zdají umělými a prázdnými v porovnání s její přirozenou krásou, nadáním, citlivostí a bystrostí.

Priscilla (či Callonetta, pod kterýmžto uměleckým jménem si vydobyla slávu) si v době, kdy náš příběh začínal, užívala poslední zastávky na veleúspěšné šňůře představení, která ji zavedla od honosných dvorů Lan Exeteru a Pont Vanis přes Tretogor a Caelf až do slovutného města Novigrad.

POZOR: Následující část textu může obsahovat vyzrazení děje a osudu postavy!

Jakmile Geralt našel mou Callonettu, měl možnost přesvědčit se o její kráse a mnohostranném nadání osobně, neboť to byla její plodná mysl, ve které se zrodila hra, jež posloužila jako dokonalý způsob, jak z úkrytu vylákat našeho prchavého dopplerského přítele Dudu.

Zprávy o tom, že Priscilla padla za oběť brutálnímu útoku, mě zasáhly jako obrovská lavina. Proč by někdo mohl chtít ublížit tak nevinnému stvoření, je pro mě naprostou záhadou.

Priscilla byla velmi vážně zraněna a její život visel na vlásku. Ať už jí to provedl kdokoliv, nezasloužil si na této zemi žít ani o jediný okamžik déle.

Zdroj: Priscilla. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-09]. Dostupné z: https://witcher.fandom.com/wiki/Priscilla

Zdroj obrázku: Priscilla. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-12]. Dostupné z: https://witcher.fandom.com/wiki/Priscilla?file=Tw3_journal_priscilla.png

Netrvalo dlouho, než se král Radovid Redanský ukázal být tvrdým a nelítostným vládce, který si své přízvisko Nemilosrdný plně zasloužil. Jeho otec, král Vizimir, byl zavražděn, když byl Radovid ještě malý, a jeho jménem vládla jeho matka Hedvika Malleore a Regentská vláda.

Mladý Radovid ale moc brzy uchopil do vlastních rukou a pomstil se těm, kteří se k němu chovali neuctivě. Všechny své možné politické protivníky donutil odpřisáhnout věrnost - pod podhrůžkou smrti.

Vedl válku nejen proti Nilfgaardu, ale také proti mágům, v nichž spatřoval kořen všeho zla. Radovid také nešetřil námahou, aby získal nadvládu nad svobodným městem Novigrad, jehož loďstvo a bohatství by mohlo zvrátiti rovnováhu probíhajícího střetu ve prospěch Radovidova vítězství.

Geraltovo setkání s Radovidem potvrdilo dohady kolující o králově duševním zdraví. Redanský král byl nebezpečný šílenec uvězněný ve svém vlastním světě plném znepokojujících vidin. Kvůli tomu však nebyl ani o chlup méně inteligentní či prohraný.

Navzdory svému duševnímu postižení tento mladý král se svými protivníky manipuloval jako zručný loutkář.

Radovid planul obzvlášť spalující nenávistí (poprvé zažehnutou v raném dětství) k čarodějce Fillipě Eilhart. Povídalo se o tom, jak připravil zvláštní mučící režim jen pro ni - a zatímco ty dva tucty bodů, kterých se zvěsti zmiňovaly, byly určitě přehnané, zcela přesně vypovídaly o obecném rozměru jeho nenávisti.

POZOR: Následující část textu může obsahovat vyzrazení děje a osudu postavy

Pokud Geralt dokončí quest "V zájmu státu":

Kvůli Radovidově krutovládě si nejen jeho nepřátelé, ale také spojenci a dokonce i jeho poddaní začali přát jeho smrt.

Rčení "příšera v lidském podobě" na Radovida Nemilosrdného sedělo dokonale. Možná to bylo vědomí všech jeho krutých a bestiálních skutků, které tento šílenec spáchal, co vedlo zaklínače k tomu, že se zapojil do plánů na jeho atentát.

Nenávist vůči Fillipě Eilhart se ukázala být Radovidovou slabinou. Byl připraven udělat cokoliv, aby ji zajal - i kdyby to znamenalo opustit bezpečí své vlajkové lodě.

Plány na vylákání Radovida z jeho úkrytu zabraly, ačkoliv nikoliv bez potíží. Radovid, kterého štvala Geraltova osobitá opovážlivost, toužil po zaklínačově krvi a Geralt popravčí sekeře jen díky zásahu jeho spoluspiklenců.

Snad právě toto zdržení umožnilo vládci svým vrahům téměř uniknout, ale nakonec osud přelstít nedokázal a zemřel a zamřel rukou Fillipy Eilhart, která mu coby hotový démon pomsty chtěla oplatit veškerá příkoří, která jí způsobil.

Zdroj: Radovid V. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-09]. Dostupné z: https://witcher.fandom.com/wiki/Radovid_V

Zdroj obrázku: Radovid. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-12]. Dostupné z: https://witcher.fandom.com/wiki/Radovid_V?file=Tw3_journal_radovid.png

Vždy jsem považoval za věc mimořadné pýchy, že můžu počítat Triss Ranuncul z Mariboru mezi své nejdražší a nejbližší přátele. Tato výjimečně nadaná čarodějka byla zářící hvězdou svého povolání, bývalou dvorní poradkyní krále Foltesta a slavnou hrdinkou z bitvy u Soddenu, známou jako Čtrnáctá z Pahorku - a přeci žádným způsobem nepřipomínala své často nesnesitelně hašteřivé sestry v magii. Její šikovná mysl, vřelý úsměv a značné osobní kouzlo dokázalo roztát i ta nejzatvrzelejší srdce.

Geralt z Rivie v jednom okamžiku její šarm shledal neodolatelným. Od té doby byli tito dva provázáni city mnohem hlubšími než povrchním záletem pomíjivé lásky.

Yennefer řekla Geraltovi, že se Triss nedávno usadila ve svobodném městě Novigradu.

POZOR: Následující část textu může obsahovat vyzrazení děje a osudu postavy!

Zdálo se, že se Triss ukrývá před takzvanými lovci čarodějnic, kteří pronásledovali provozovatele magie ve městě, a obrátila se kvůli ochraně na jednoho z vůdců místního podsvětí.

Po krátkém pobíhání po městě Geralt čarodějku konečně našel, třebaže opravdu uzavřela dohodu s takzvaným Králem žebráků. Za ochranu platila jeho seskupení magickými službami. Ačkoliv Triss o Ciri a jejím pobytu v Novigradu nic nevěděla, slíbila, že udělá vše, co bude v jejích silách, aby Geraltovi v pátrání pomohla.

Ačkoliv Triss a geralt svůj románek teoreticky ukončili už před půl rokem, bylo jasné, že city, které k sobě navzájem chovali, jen tak snadno nezmizí. Aby se s tím vypořádali, čarodějka předstírala, že se nic nestalo, a zaklínač své city, jak už to má ve zvyku, rozpačitě schovával za maskou váhavého zájmu a falešné lhostejnosti. Je třeba říct, že se k této situaci oba postavili dost trapně.

Plán dostat se blízko ke Calebovi Mengemu, který Triss zaklínači přednesla, byl velice riskantní a vystavil ji velkému nebezpečí. Čarodějka však věděla, že Ciriin život by mohl být v ohrožení, a tak ani na chvíli neváhala.

Pokud Geralt políbí Triss:

Čarodějčin smích, pohled v jejích chrpově modrých očích, paměť na společně strávené okouzlující okamžiky - to vše jistě přimělo Geralta k rozhodnutí Triss v zahradě Vegelbudů políbit. A ačkoliv jejich okamžik sladkého zapomnění trval jen krátce, oživil jejich vzájemné city jako vichřice za klidného dne.

 Pokud je splněný úkol "Teď nebo nikdy splněný":

Ačkoliv se Triss s Geraltem ve větrem ošlehaném novigradském přístavu naposledy rozloučili, nakonec se čarodějka rozhodla, že do koviru nakonec nepojede. Věděla, že když ji Geralt požádal, aby zůstala, úplně poprvé jí tím zaklínač otevřel své srdce.

Geralt a Triss se znovu potkali na Kaer Morhen. Triss přišla na zaklínačovu žádost o pomoc při obraně Ciri, ke které se vždy chovala jako ke své mladší sestře.

Zdroj: Triss Merigold. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-09]. Dostupné z: https://witcher.fandom.com/wiki/Triss_Merigold

Zdroj obrázku: Triss. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-12]. Dostupné z: https://zaklinac.fandom.com/wiki/Triss_Ranuncul?file=Triss03.png

Coby velitel temerských zvlástních oddílů - elitní čety známé jako "Modré pruhy" - byl Vernon Roche jedním z podřízených krále Foltesta, kteří se těšili té největší důvěře. Roche opakovaně prokazoval svou věrnost, praktičnost a všestrannou odbornost. Málokdo se vyrovnal jeho schopnostem potlačovat vzbouřence s Nilfgaarďany či vyčenichat skupinky Scocia’tael.

Na začátku našeho příběhu byl však připraven o svého krále, své muže i svou, a tak se musel uchýlit k partyzánské válce proti ohromné přesile okupujících vojsk.

Rochova partyzánská válka závisela na redanské pomoci, ačkoliv bylo jasné že ho spolupráce s Radovidem nijak netěší.

Nějaký čas později se ukázalo, že se Vernon přidal ke spiknutí, které mělo v plánu zavraždit Radovida. Uvědomil si totiž, že ať už by válka skončila jakkoliv, tento šílený král by zadusil veškeré naděje na svobodnou Temerii, kvůli čemuž by se Roche stal břemen dokonce i možným nepřítelem.

POZOR: Následující část textu může obsahovat vyzrazení děje a osudu postavy!

Pokud se Vernon účastní atentátu:

Vernon se atentátu zúčastnil osobně. Smrt redanského krále měla být zárukou temerské nezávislosti. Aby toho dosáhl, Roche se nebál uzavřít dohodu s Nilfgaarďany. teno tah hrál Dijkstrovi přímo do karet.

Pokud Geralt nezasáhne a nechá Dijkstru zabít ostatní:

Geralt se odmítl zapojit se do jejich konfliktu a nechal je, aby si to vyřešili sami. Výsledkem bylo, že Roche byl zabit na příkaz Dijkstry.

Pokud Geralt zasáhne a zabije Dijkstru:

Naštěstí Geralt zasáhl a Roche unikl smrti, když se setkání spoluspiklenců proměnilo na masakr.

Pokud Geralt požáda Vernona o pomoc v boji proti Divokému honu:

Když byl požádán, aby bránil Kaer Morhen, Roche dodržel slovo a vydal se na hradiště, aby propůjčil své bojové zkušenosti ostatním v boji proti Divokému honu.

Zdroj: Vernon Roche. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-09]. Dostupné z: https://witcher.fandom.com/wiki/Vernon_Roche

Zdroj obrázku: Roche. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-12]. Dostupné z: https://witcher.fandom.com/wiki/Vernon_Roche?file=Tw3_journal_roche.png

Ves byla vysloužilou důstojnicí Modrých pruhů a dost možná jediným vojákem z bývalého Rochova oddílu, který přežil válku. Poté, co byly Modré pruhy rozprášeny a rozpuštěny, zůstala Ves po boku svého velitele a pokračovala s ním ve (zdánlivě beznadějném) boji za svobodnou Temerii.

Ves, energická a drsná, díky svému umu s kuší a mečem vždy udělala dojem, kamkoliv vstoupila, a všechny muže za svého oddílu nechala daleko za sebou.

POZOR: Následující část textu může obsahovat vyzrazení děje a osudu postavy!

Ačkoliv s kázní neměla nikdy žádné potíže, Ves odmítala uposlechnout Vernonův příkaz a sama se vydala čelit nepřátelskému vojsku.

Ves se kvůli svému zbrklému tahu ocitla v potížích, ze kterých ji dokázal vysekat jen Geralt se svým mečem.

Pokud Geralt požádá Roche o pomoc na Kaer Morhen:

I kdyby Ves Geraltovi nedlužila svůj život, na obranu Kaer Morhen by vyrazila stejně, protože by svého velitele Vernona Roche následovala třeba i do horoucích pekel.

Pokud Geralt nezasáhne v úkolu "Zájmy státu":

Ves byla celý život vojákem, což ji nešťastnou smrtí během politických intrik ještě zhoršilo. Alespoň jedna část její smrti odpovídala jejímu životu: padla po boku svého velitele.

Zdroj: Ves. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-09]. Dostupné z: https://witcher.fandom.com/wiki/Ves

Zdroj obrázku: Ves. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-12]. Dostupné z: https://zaklinac.fandom.com/wiki/Ves?file=Tw3_journal_ves.png

Vesemir byl nejstarším žijícím členem školy Vlka a pravděpodobně i vůbec nejstarším zaklínačem na pevnině.

Ačkoliv se věčně stěžoval na své vrzající kosti a byl starý bezmála stejně jako samotné rozvaliny Kaer Morhen, tento mistr zaklínačského řemesla na zasloužený odpočinek ani nepomyslel. Byl šedivý, ale stále čiperný a pokračoval v lovení příšer až do svých zlatých let - a nikoliv zbytečně, neboť viděl víc příšer než všichni jeho žáci dohromady.

Za Geraltova mládí byl tvrdým a náročným učitelem, ačkoliv za ta léta se pro ostatní zaklínače stal jakýmsi adoptivním otcem a životním rádcem, vždy ochoten pomoci moudrou radou a silnou rukou.

Na jaře roku 1272, kdy náš příběh začíná, se Vesemir připojil ke Geraltovi během pátrání po Yennefer a putovali spolu válkou zpustošenou Temerií.

POZOR: Následují část textu může obsahovat vyzrazení děje a osudu postavy

Vesemir vždy říkal, že žádný zaklínač nikdy neumřel ve vlastní posteli, takže i jeho nejspíš čekala smrt v boji. Čekání smrti skončilo onoho chmurného dne, kdy Divoký hon v rámci pronásledování Ciri sestoupil na Kaer Morhen. Vesemir ze všech sil chránil svou svěřenkyni, kterou vždy bral za svou nevlastní vnučku, a zemřel hrdinskou smrtí rukou Imleritha, krutého vojevůdce Honu.

Zdroj: Vesemir. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-12]. Dostupné z: https://witcher.fandom.com/wiki/Vesemir

Zdroj obrázku: Vesemir. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-12]. Dostupné z: https://witcher.fandom.com/wiki/Vesemir?file=Tw3_journal_vesemir.png  

Zaklínač se s touto čarodějkou s havraními vlasy poprvé setkal před dobrými dvaceti lety. Jejich přátelství a city mezi nimi se zrodily z běžného dobrodružství, které zahrnovalo džina a splněné Geraltovo přání, jež jejich osudy nerozlučně spojilo.

Od té doby byl však jejich vztah docela bouřlivý - měl své světlé i temné stránky, krize a rozchody. Láska Geralta a Yennefer nepopiratelně dokazovala tvrzení o tom, že "protiklady se přitahují".

Před pár lety se Geralt s Yennefer po dlouhém odloučení plném dobrodružství jednoho i druhého dali opět dohromady. Jejich chvíli klidu přerušil Divoký hon, který Yennefer vzal do zajetí. Zaklínač se ji ihned vydal zachránit, ale ztratil přitom paměť. Když ji konečně nabyl zpět, okamžitě se vrátil ke svému úkolu najít svou milovanou čarodějku.

Okolnosti Geraltova prvního setkání s Yennefer po dvou letech byly úplně jiné, než jak si je představoval. Nejen že byla čarodějka v bezpečí, ale také si zajistila pomoc nečekaného, mocného spojence - nilfgaardského císaře.

POZOR: Následující část textu může obsahovat vyzrazení děje a osudu postavy!

Pokud Geralt vedl vztah s Triss:

Geraltův vztah s Triss během Yennefeřiny nepřítomnosti na jejich setkání vrhl stín pochybností. Pokud zaklínač chtěl získat zpět svou bývalou lásku, musel podniknout smělejší kroky než se spoléhat na výmluvu v podobě ztráty své paměti, která – ačkoliv byla pravdivá – škodu nijak napravit nedokázala.

Pokud Geralt s Yennefer na Skellige flirtuje:

Během Geraltova pobytu s Yennefer na Skellige panovala hustá atmosféra potlačovaného nepřátelství. Více než jednou čarodějka ostře vyjádřila svou nelibost a nešetřila úsečnými poznámkami – stejně jako během nejlepších let jejich vztahu. Nakonec ale byla zaklínačova trpělivost odměněna a jejich výprava za Uroborovou maskou svedla bývalé milence dohromady. Propast, která mezi nimi během jejich odloučení narostla, se zdála být mnohem užší.

Aby získali potřebné informace, Yennefer neváhala uchýlit se k nekromancii a zničila přitom zahrady bohyně Freyi. Jestli kvůli tomu tato pyšná čarodějka cítila nějakou vinu, to jako obvykle nedala vůbec najevo.

Pokud Geralt pomůže Yennefer v úkolu "Poslední přání":

Představa společného lovu dalšího džina v Geraltovi zprvu žádné nadšení nevyvolala, ale Yennefer pro to měla opravdu dobrý důvod. Pokud by se jí podařilo džina přimět, aby přání, které ji poutalo k zaklínači, sňal, konečně by věděla, jestli jsou jejich vzájemné city opravdovou láskou, nebo pouhou magií.

Pokud Geralt Yennefer vyzná lásku v úkolu "Poslední přání":

Džin Yennefeřinu požadavku vyhověl a zpřetrhal pouto osudu, které ji vázalo ke Geraltovi. Naštěstí se ukázalo, že jejich láska může pokračovat i bez potřeby nadpřirozené pomoci.

Pokud Geralt Yennefer nevyzná lásku v úkolu "Poslední přání":

Džin Yennefeřinu požadavku vyhověl a to zvláštní kouzlo mezi Geraltem a Yennefer navždy zmizelo a po sobě zanechalo jen lítost, prázdnotu a pocit ztráty. Bohužel je pravda, co se říká: "dávej si pozor na to, co si přeješ".

Pokud Geralt vyzná lásku Yennefer i Triss:

Jeden nemusel být zrovna zkušený čtenář lidských povah, aby uhodl, že zahrávání si s Yennefeřinými city s sebou ponese následky. Stejně tak i Geralt měl vědět, že jeho pokusy hrát to na obě strany s ní i s Triss pro něj skončí špatně. Vzhledem k výbušné letoře čarodějky s havraními vlasy byl ponižující trest, který ho potkal, nezvykle shovívavý.

Ačkoliv čarodějčina nepřívětivá povaha znepříjemnila život každému na Kaer Morhen, nakonec to bylo její tvrdohlavé odhodlání, které vedlo k odčarování Umy a sejmutí Avallac'hovy kletby. Yennefer měla vždy za to, že některé účely světí jinak odporné prostředky. Když vyšlo najevo, že k záchraně Ciri bude nutné využít pomoci Filippy Eilhart a ostatních čarodějek z nenáviděné Lóže, zapomněla na zlou krev a přesvědčila Emhyra, aby jim udělil milost.

Zdroj: Yennefer. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-09]. Dostupné z: https://zaklinac.fandom.com/wiki/Yennefer

Zdroj obrázku: Yennefer. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-12]. Dostupné z: https://zaklinac.fandom.com/wiki/Yennefer?file=Tw3_journal_yennefer.png

Trpaslík, žoldák, veterán od Brenny, nezkrotný optimista, oddaný lidumil, milovník silného pití a sprostých písní, mistrný hráč gwintu a především  drahý a věrný přítel Geralta a Marigolda. Spřátelili se rychle, a to poprvé když Geralt s Marigoldem narazili na Zoltana a partu, kterou tehdy vedl válkou sužovaným Zářičím.

Osud jejich cesty zkřížil ještě mnohokrát a nakonec z nich udělal nerozlučné společníky, kteří prošli dobrým i zlým. Na začátku našeho příběhu Zoltan a Marigold začali podnikat a otevřeli si hospodu v Novigradu s názvem U Rozmarýnky a Tymiánu.

Když Zoltan Marigolda zachránil při převozu na místo, které by mu bylo osudné, opět prokázal, že by přítele v nouzi nikdy neopustil. Na oplátku Zoltana čekala odměna v podobě vdščného přátelství. Jelikož měl zrovna nějaké potíže s penězi, vzal si půjčku u šéfa novigradské mafie a kvůli tomu si nadělal spoustu nespokojených nepřátel.

Tento dluh měl v úmyslu splatit tak, že dá dohromady cennou sbírku gwintových karet - to byl riskatní podnik, když vezmeme v potaz tehdejší vrahounskou povahu novigradského kruhu hráčů gwintu. Bez Geraltovy pomoci by to jistě nedokázal.

Zdroj: Zoltan Chivay. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-09]. Dostupné z: https://witcher.fandom.com/wiki/Zoltan_Chivay

Zdroj obrázku: Zoltan. In: Fandom.com [online]. [cit. 2020-12-12]. Dostupné z: https://zaklinac.fandom.com/wiki/Zoltan_Chivay?file=Zoltan3TW.png